Po disputacích k tématům Filosofie nepředmětnosti Ladislava Hejdánka a Nekonečnost konečnosti podle Ivana Chvatíka uspořádala Katedra filosofie Evangelické teologické fakulty UK v Praze dne 29. června 2009 v pořadí již třetí pokus o výměnu mezi domácími filosofy. Tentokrát však nebyl východiskem diskusí programový text některého z účastníků, ale Platónův výklad o nejvyšších rodech v dialogu Sofistés. Tomuto textu se zde dostalo trojí velmi odlišné interpretace, kterou bychom snad mohli vzdáleně přirovnat k liternímu, morálnímu a alegorickému neboli naukovému pochopení posvátného (...) textu Písma. Filip Karfík nabízí co možná přesný výklad Platónova textu, Štěpán Špinka sleduje etické implikace Platónovy ontologie, konečně Pavlu Koubovi je pasáž ze Sofisty záminkou pro velmi zajímavé vyrovnání s Heideggerovým pojetím bytí v jeho rozštěpu na bytí jsoucna výskytového a bytí pobytu, o to zajímavější, že je provedeno prostředky Heideggerova vlastního výkladu dialogu Sofistés. Na příspěvek Pavla Kouby navazuje diskuse o zdánlivě dílčím aspektu jeho výkladu, totiž o otázce, zda identitu chceme, nebo nechceme chápat pouze jako dějství diferujících vztahů. V zájmu historické věrnosti třeba poznamenat, že tato diskuse proběhla na disputaci samé jen částečně, zato se zde odehrálo mnoho pozoruhodných diskusí dalších, které nebylo možné svěřit písemnému zachycení. Mnohé se nicméně podařilo zachytit médiem jiným, totiž na fotografiích Věry Koubové, jež jsou uveřejněny na stránkách katedry. (shrink)

Text se zaměřuje na přijetí a vnímání darwinismu v českých zemích v 19. století, kdy bylo šíření a interpretace Darwinova učení paradoxně spjato s dvěma profesory estetiky z Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, Josefem Durdíkem a Otakarem Hostinským. Ačkoliv poněkud zjednodušovali teorii přírodního výběru, Darwinovu teorii chápali jako příchod nového paradigmatu. Tento text představuje a srovnává interpretaci darwinismu u obou estetiků, zejména jejich stanoviska k teorii přírodního výběru, možnostem aplikace této teorie v estetice a teorii umění, a také jejich vztah (...) k Darwinově výkladu estetických jevů v přírodě. Jako dodatek následuje krátké vyzdvižení Darwinova učení v textech dalších českých estetiků. (shrink)

Tento dokument vznikl po několikaletém studiu díla významného společenskovědního myslitele dvacátého století Friedricha Augusta von Hayeka (vychází též z četby jeho interpretů a některých "inspirátorů") a byl sepsán pro účely závěrečné práce ve vedlejší specializaci Filosofie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Autor se rozebíraným tématům již v několika svých dřívějších statích věnoval. Tentokrát však presentuje ucelenější pohled, jehož cílem je vyložit problematiku s akcentem na vzájemné souvislosti jevů a myšlenek. Pro přehlednost je text strukturován do kapitol. Po krátkém (...) úvodu se věnuje vymezení fundamentálních (Hayekem resolutně od sebe odlišovaných) pojmů, kterými jsou spontánní řád a organizace. Navazuje kapitola upozorňující na počátky konstruktivistického racionalismu, resp. na myšlení René Descarta, Hayekem označovaného za filosofa stojícího u zrodu neomezené víry v rozum. Další kapitola je věnována Davidu Humovi, jehož teze Hayek častokrát "nadšeně cituje" a který poskytuje "oporu" jeho anti-racionalistickému přístupu. Poté se text soustředí na spontánní řád trhu (zejména pak na otázku spravedlnosti a svobody) a presentuje Hayekův významný koncept ve společnosti rozptýlených znalostí. Nakonec autor krátce diskutuje dnešní uplatnění Hayekova rozsáhlého odkazu. Předkládaná práce se primárně zaměřuje na ideu, která jednoznačně prostupuje celým Hayekovým dílem a poskytuje mu zcela zásadní argument pro vysvětlování jevů ve společnosti, totiž na ideu omezenosti našeho poznání. Cílem příspěvku je upozornit na Hayekovo myšlení prostřednictvím vybraných témat, přičemž se v případě těchto soustředit na kritickou reflexi hranic rozumu s poukazem na její význam a důsledky. (shrink)

Cílem této práce je připomenout odkaz J. B. Kozáka (1888–1974) a hodnotu jeho přednášek na Karlově univerzitě v letech 1949–1952, které měly hluboký význam v souvislosti s novou politickou situací po komunistickém puči v roce 1948. Život J. B. Kozáka byl hluboce ovlivněn jeho církevním vzděláním. Nakonec však získal post profesora filosofie na Karlově univerzitě v Praze. Jako prominentní zástupce Českého kulturního života se stal aktivním členem malého kroužku „pátečníků“ založeného spisovatelem K. Čapkem (1890–1938) a podporovaného T. G. Masarykem (...) (1850–1937). J. B. Kozák obhajoval demokratické ideje, ale jeho sympatie zároveň patřily také sociálně orientovaným levicovým osobnostem (viz například jeho přátelství s profesorem Z. Nejedlým, 1878–1962). Před válkou J. B. Kozák opustil Prahu a začal přednášet filosofii na Oberlin College v Chicagu (USA). Na konci války se však do Prahy vrátil. V létě roku 1945 získal znovu univerzitní post s možností přednášet. Ve vášnivých debatách s marxisty hájil myšlenky humanismu a svobody. Získal si sympatie svých studentů a stal se jejich morální autoritou, kterou zůstal i v těžkých časech politických čistek, kdy byli mnozí jeho kolegové propuštěni. Skutečnost, že si udržel pozici na univerzitě, nijak jeho autoritu nepoškodila. Byl chráněn kvůli svým levicovým názorům před válkou. Navzdory respektu, kterého se mu dostávalo, byla jeho možnost přednášet značně omezena. Připojeny jsou také úryvky jeho „dějin filosofie“ jako volné záznamy jeho přednášek. (shrink)

Kniha, která vznikla na základě bohatých vědeckých a pedagogických zkušeností autora, přednášejícího na filosofické fakultě UK v Praze, je v současně době jedinou prací přehledového typu z oboru dějin estetických teorií a názorů vnaší literatuře. Obsahuje dějiny estetiky evropského okruhu od antiky až po začátek 20. století, v nichž Volek hledá smysl nauky o krásnu a sleduje přínosy jednotlivých osobností na pozadí dobového života společnosti.

Rozhovor vznikl 12. dubna 1997 v závěru konference Fenomén jako filosofický problém, kterou pořádali Ivan Chvatík a Pavel Kouba v Praze. Hans-Georg Gadamer německé znění rozhovoru autorizoval 19. listopadu 1997. Tento doposud nepublikovaný rozhovor byl pro účely vydání v časopise Reflexe krácen.

John Searle je profesor filosofie na University of California v Berkeley. Do filosofie se nesmazatelně zapsal již svou ranou teorií řečových aktů , která významně ovlivnila současné pojetí jazyka. Searle v ní klade důraz na mínění mluvčího a posluchače a na roli jejich mínění při ustavování významu. Searlův zájem o mysl a intencionalitu později vyústil v komplexní teorii intencionality a v úvahy o ontologii mysli a vědomí a o začlenění vědomí do světa přírody . Se zájmem o mysl souvisí i (...) slavný argument obvykle nazývaný „čínská místnost“, který je zaměřen proti teorii silné umělé inteligence, tedy proti názoru, že mysl může vzniknout implementací počítačového programu. Úvahy o jazyce a intencionalitě také předznačily Searlovo další velké téma a další originální příspěvek k filosofii – jeho ontologii sociální reality , na níž v současné době dále pracuje. Jiným Searlovým důležitým filosofickým tématem je racionalita . Následující rozhovor se uskutečnil u příležitosti Searlovy návštěvy v Praze ve dnech 8.–11. října 2007, kdy Searle přednesl dvě přednášky na téma sociální reality a úlohy jazyka v jejím ustavování. Za laskavou spolupráci při zpracování rozhovoru patří dík paní Dagmar Searle. (shrink)

Kniha, která vznikla na základě bohatých vědeckých a pedagogických zkušeností autora, přednášejícího na filosofické fakultě UK v Praze, je v současně době jedinou prací přehledového typu z oboru dějin estetických teorií a názorů vnaší literatuře. Obsahuje dějiny estetiky evropského okruhu od antiky až po začátek 20. století, v nichž Volek hledá smysl nauky o krásnu a sleduje přínosy jednotlivých osobností na pozadí dobového života společnosti.

Předložená studie pojednává o tom, jakým způsobem ovlivnily země latinské Ameriky myšlení významného španělského moderního filosofa José Ortegy y Gasseta a rovněž o pocitech, které v autorovy zanechaly jeho návštěvy v zemích latinské Ameriky, zejména pak Argentině. Dále se zaměřuje na vliv Ortegy na hispanoamerické filosofické myšlení. Na prvních stránkách text představuje stručnou historii filosofického myšlení v latinské Americe. Následně se zaměřuje na Ortegovu snahu o nalezení intelektuálního „léku“ na hispanoamerický problém spojený s hledáním národní identity. Dále přibližuje Ortegovy (...) myšlenky, teorie a koncepce, které měly nejvýznamnější vliv na tvorbu tamních intelektuálů, zejména perspektivismus, raciovitalismus, teorii generací a teorii kultur. (shrink)

Ringraziamo Michele Bertolini per averci permesso di riprodurre il suo testo. Esso è sato pubblicato per la prima volta nella rivista De Musica, V, 2001. Introduzione Nell'opera di Raymond Bayer , uno dei protagonisti dell'estetica francese di ispirazione realistico-formale e cofondatore insieme a Lalo e Souriau della Revue d'esthétique nel 1948, la riflessione specifica sulla musica e sul sentimento estetico della natura occupa un posto importante ma certamente non esclusivo - Musique et Musicologie – GALERIE – Nouvel article.

Purpose. The knowledge influence analysis on the formation process of new anthropological images of man in the contexts of scientific achievements and innovative technologies is the basis of this study. It involves the solution of the following tasks: 1) explication of the ontological content of knowledge in the anthropo-cultural senses of the epoch; 2) analysis of the knowledge influence on the process of forming a new type of man; 3) characteristics of the modern anthropological situation in the context of digital (...) culture; 4) substantiation of interrelation of phatic communication with post-truth society in the dimensions of anthropo-social transformations of the present. Theoretical basis. Ontological content of knowledge determines the anthropo-cultural context of the epoch by forming a system of intellectual, value, social meanings of human life. The assertion of new anthropological types of man is caused by the changes in social and cultural space in the context of the growing influence of achievements in scientific knowledge and technology. Digital revolution as the process of expanding the possibilities of informational-digital reality, the substitution of knowledge for information gives rise to Homo digitalis – the digital man. He focuses on phatic communication, which in its intellectual meaninglessness is commensurate with the anthropological dimensions of post-truth society. Originality. It is substantiated that Homo digitalis is the result of a complex set of heterogeneous effects of scientific knowledge, which in modern post-truth conditions appears as different communicative practices. A condition for the formation of a new anthropological type of man in the perspective of scientific and technological progress is the affirmation of ethical wisdom. Conclusions. Knowledge in the process of evolution of socio-cultural life acquires constitutive significance for the process of formation of anthropological situations that manifest themselves in new images of man. Today, he is commensurate with the demands of digital culture, in which human life practices are increasingly becoming information and digital clusters embedded in the reality of a post-truth society. The means of overcoming the passivity of digital man is the formation of a new anthropological type based on a rethinking of the value system. (shrink)

для научных работников, преподавателей, аспирантов, студентов юридических вузов и факультетов.

Издание содержит: Российская власть, общество и право в контексте исторических изменений и реформ, вмененности российского сознания, практики возобновляемой культуры.

Hilbert's conference lectures during the year 1922, Neuebegründung der Mathematik. Erste Mitteilung and Die logischen Grundlagen der Mathematik (both are published in (Hilbert [1935] 1965) pp. 157-195), contain his first public presentation of an axiom system for propositional logic, or at least for a fragment of propositional logic, which is largely influenced by the study on logical woks of Frege and Russell during the previous years.The year 1922 is at the beginning of Hilbert's foundational program in its definitive form. The (...) final public presentation by Hilbert of an axiom system for propositional logic is contained in the 1934 book Grundlagen der Mathematik, I (Hilbert and Bernays [1934] 1968). Sequent .. (shrink)